Putování do Cách, Helena Raifová, 28. 6. 2014

Svůj příspěvek do časopisu k Cášské pouti 2014 jsem psala přesně v den - 28. 6. 2014, kdy jsem poprvé před 13 lety Cáchy navštívila. Přesněji řečeno v den, kdy jsme s kladenským sborem Schola cantorum sanctae Caeciliae vystoupili z autobusu v nám neznámem městě. Bylo to také ráno po noční jízdě, i tehdy jsme byli trochu unaveni a čekal na nás též náročný program. Přijeli jsme na pozvání UNESCO klubu Aachen, abychom zahájili naší západní "zpěvavou pouť"
koncertem v kostele sv. Vojtěcha. Vše pro nás v Cáchách zorganizovala Dr. Klaudia Moch. Na koncert pozvala členy Kulturního spolku Aachen/Prag, jehož
předsedkyní byla a je pí. Věra Blažková. Všichni byli skvělým publikem. Druhý den jsme navštívili Brussel a saleziánské místo v Ardenách Grand-Halleux,
kde je pochován P. Strečanský. Pokračovali jsme do Ellwangenu, který je též historicky spjat s našimi dějinami, kde se dodnes scházejí Češi i Slováci k uctění památky sv. Metoděje. Jak jsme spjati i s Cáchami, to jsme tehdy příliš nevnímali. Cáchami jsme byli jednoduše nadšeni. Vnímali jsme jen, že jsme se v Cáchách ocitli skrze našeho sbormistra pana Jána Čambála, jehož učitelem byl P. J. Strečanský, který se staral dlouhé roky o emigranty právě v Nordwestfálsku. Přivezli jsme jeho písně, dopřáli jsme utečencům z dob totalitního režimu zavzpomínat a připomenout si ho. Pokusit se po
roce 1989, po konci totality, navázat s misiemi přetrženou nit. Nic víc... "Boží cesty jsou ale nevyzpytatelné a nepředvídatelné...", jak se často říká. Od roku 2001 se nit nepřetrhla. Skrze cášské se událo již hodně akcí. Jejich výčet by zabral určitě celou stránku. Město Kladno se pravidelně objevuje v Cáchách skrze a díky Kulturnímu spolku Cáchy/Praha, skrze jeho předsedkyni paní Věru Blažkovou a prof. Vladimíra Blažka. V mezičase jsme navázali první osobní přátelské
vztahy, začali se setkávat představitelé obou měst, jejich vysokých škol i občané obou měst. Teď už ale víme daleko více o tom, jak blízko k sobě v průběhu historie měla obě města. Aby měla k sobě blízko i v současnosti, k tomu přispěla určitě i pouť 2014.
Jaká byla?
Ta v roce 2007 byla první po 234 letech, kdy Češi do Cách zase oficiálně putovali. Přivezli jsme relikviář sv. Prokopa, světce, který je typický pro Kladno a nové šatičky pro Cášskou Pannu Marii z repliky látky pohřebního roucha Karla IV.  Mají připomínat, jak velkým vzorem byl Karel Veliký pro našeho Otce vlasti Karla IV.  To je pozitivní historie. Letos jsme přivezli nový mariánský obraz Panny Marie Lidické, aby připomínal i stinnou stránku naší společné historie, jako
symbol odpuštění, ale nezapomínání. O vzniku obrazu a jeho poslání se píše na jiných místech tohoto webu.
Poutníky byli letos nejen farníci Kostela sv. Václava v Kladně-Rozdělově, ale i ti, kteří se zajímají o historii a němčinu. Výročí 1200 let od smrti Karla Velikého má evropský význam, připomíná dobu, kdy byla Evropa jednotným prostorem pod vládou Karla Velikého. Byla říší Karla Velikého, do které si sice tvrdě podrobil mnohé národy, ale jeho vláda jim přinesla rozmach civilizace, vzdělání i kultury. Jeho říše byla vlastně prvním pokusem o sjednocení evropského prostoru. Dokonce měla jedno platidlo, což připomíná dnešní platidlo Euro. Bylo zajímavé poslechnout si dojmy poutníků - návštěvníků výstav, jak jsou výstavy
multimediálně zajímavě překvapivé. Další poutníky oslovovaly svátostiny a program pouti pro věřící. Každý si našel důvod, proč se rozhodl letos putovat do evropského císařského města Cách..., byli jsme klidnou a přátelskou skupinou, která navázala další uzel na pomyslné niti mezi našimi městy a lidmi.
Je třeba poděkovat městu Kladnu a jmenovitě jejímu primátorovi Ing. Danu Jiránkovi, že vidí dál, než jen
dnešek, že vidí i do let příštích... DĚKUJI jemu, všem našim hostitelům z cášského kulturního spolku, biskupství v Cáchách, ale i Pánu Bohu za nevyzpytatelné a nepředvídatelné cesty...
Co nám přinese pouť 2014? To ještě dnes nevíme, nechme se překvapit, co nám budoucích 7 let přinese.
Už dnes se ale těšíme na pouť 2021...