Obraz Panny Marie Lidické, Zdirad Čech
Obraz Panny Marie Lidické, Zdirad Čech
V sobotu 14. 6. 2014, přede mší svatou v 9.00, bude na místě bývalého lidického kostela sv. Martina požehnán kardinálem Dominikem Dukou nový oltář. Je zbudován z pískovcových kvádrů podle návrhu Zdirada Čecha a z čelní strany jej bude zdobit reliéf Panny Marie Lidické téhož autora. Zdirad Čech nám k obrazu napsal:
Před 145 lety, na Hromnice 1869, se narodil P. Josef Štemberka, a před 95 lety, 1. 7. 1909, nastoupil jako farář do Lidic (jeho patronátním pánem byl císař a král Karel – blahoslavený Karel z Arcidomu Rakouského). Tam sloužil 33 let a prožil se svou vesnicí samozřejmě všechno, co doba přinesla. Pád monarchie a vyhlášení republiky, ničení křížů a volání Pryč od Říma, odpady od církve. Křtil, oddával, pohřbíval, slavil liturgii, učil, jako každý jiný vesnický farář. Obyčejný venkovský farář, jak říkají někteří. Myslí to hanlivě a nevidí, jaká je v tom sláva.
Většinou se o něm mlčí, a když už si na něj někdo vzpomene, prostě ho zahrne do počtu 173 mužů popravených v Lidicích 10. 6. 1942. Jenže to tak není. On jediný si totiž mohl vybrat. Jistě nejsem jediný, komu náš bývalý farář P. Jaroslav Baštář vypravoval, že jako bohoslovec byl osobně při tom, když se P. Josef po skončení své služby v Lidicích loučil v Kladně na arciděkanství (a předal farní kroniku, díky tomu se zachovala), přiběhli lidé a volali – Němci obsazují Lidice, pane faráři, nevracejte se tam. A pan arciděkan se přidal – otče, zůstaňte na noc u nás, uložíme vás. A otec Josef odpověděl – budou mě tam potřebovat. A odjel.
Němci ho napřed posílali pryč, nebyl lidickým občanem, když neodešel, zmlátili ho, zkopali a hodili mezi ostatní zajaté muže. Tak začala nejkratší i nejdelší noc jeho života, zázračná a slavná noc, o které nevíme nic. 172 mužů, jeho farníků, mělo být druhého dne odvedeno na smrt a otec Josef měl jenom pár hodin na to, aby je smířil s Bohem a církví, aby je smířil mezi sebou, aby vybojoval neuvěřitelný boj o záchranu jejich věčných duší. Vždyť mnozí z nich odpadli a přidali se k socialistům, mnozí léta a léta žili bez svátostí. Kdyby se to stalo ve středověku, jistě bychom v legendách četli, že otci Josefovi pomáhali andělé. Ale stalo se to před pár desítkami let a nevíme nic. Jen můžeme žasnout: Jak svatá byla prostá venkovská služba otce Josefa, když byl odměněn tak velkolepou strastiplnou nocí.
V těch hodinách, kdy otec Josef rval z drápů Nepřítele jednu duši za druhou, došlo k tomu, o čem se už vůbec nemluví. Vojáci vykrádali cenné věci z kostela (jako i z celé vesnice), ukradli i kostelní nádobí, kalichy, pateny, svícny, monstranci a ciborium, a při tom nepochybně rozdupali Nejsvětější svátost, svátostné Tělo našeho Pána.
Proto má Panna Maria Lidická (na obrazu namalovaném na památku otce Josefa Štemberky) prázdnou náruč. Znovu tam vojáci zabíjeli jejího Syna a stejně jako jejich dávní předchůdci z Golgoty nic nevěděli o tom, že se jim to nemůže podařit.
A protože můžeme prosit svaté, aby nám vyprosili, co svými silami nezmůžeme, můžeme jistě prosit:
Blahoslavený Karle z Arcidomu Rakouského,
náš poslední králi a poslední patronátní pane lidického kostela,
vypros u naší Paní a jejího Syna, našeho Pána, schválení církevní úcty pro otce Josefa,
aby nám ukazoval životodárnou moc svátosti smíření,
a pro naše kněze, aby byli dobrým příkladem horlivosti ve službě.
Amen.